Quelle bzw. Art des Textes:
Jahr, aus dem der Text stammt:
Ort/Gegend der Text-Herkunft:
Jahr, aus dem der Text stammt:
Ort/Gegend der Text-Herkunft:
Bitte um eure Übersetzungskünste, ich bin mir sicher, dass dies Wochen wenn nicht Monate dauern wird, sollte sich jemand finden dem gewachsen zu sein, aber wo kein Anfang da kein Ende, ich hoffe es finden sich Tschechisch Master die den Text stückchenweise übersetzen, vielen Dank schon jetzt!
První písemné zprávy
Lidově zvány Šebišovice, Šobišovice, Sobišovice atd. První záznam o obci pochází z roku 1227, kdy se připomíná dvůr dolnosoběšovský. Na něm údajně hospodařil Sobek / Soběk řečený Střela, jenž je pokládán za prvního kolonizátora Soběšovic. Roku 1305 je obec zmiňována ve výčtu desátků, v roce 1450 je uvedena v seznamu neknížecích vsí náležících k frýdeckému okrsku. Roku 1475 se psal Pašek Šobišovský (jako svědek), který je prvním písemně doloženým držitelem Soběšovic, 1521 zřejmě tentýž vystupuje jako Kryštof Šobišovský. 1545 tu seděl Jan Hnojnický, 1573 bratři Kašpar a Kryštof Šobišovští z Šinovic, 1580 – 1598 Jeremiáš Sobišovský z Šinovic v Horních Soběšovicích a současně Bedřich, Jiří, Jindřich a Karel, bratři Šípové z Bránice v Dolních Soběšovicích. Od těch let se rozlišují Horní a Dolní Soběšovice. Od 18. století měly obě části opět společné osudy. Z berního sumáře z roku 1600 vyplývá, že majetek Dolních Soběšovic sestával z 10 usedlostí, z toho 7 zahradníků, 2 domkaři s polnostmi a 1 nájemný mlynář. Horní Soběšovice měly 19 usedlostí, z toho 6 selských, 9 zahradnických, 1 domkařskou s polnostmi, 1 dědičného mlynáře a 2 řemeslníky. V letech 1880 – 1991 žilo v Soběšovicích průměrně 790 obyvatel.
Dolnosoběšovský zámek
Na Dolních Soběšovicích seděl roku 1602 Jiřík Bibrštejn z Bojišova, 1610 jen na polovině Jan Foglar ze Studené Vody, 1616 Adam Scipion z Kretčína, 1668 Joachym Kyselovský z Kyselova, kolem roku 1670 Adam Golkovský z Golkovic a 1695 Kateřina Františka Lipovská z Balče, rozená Osecká z Oseka, která 1704 prodala Dolní Soběšovice Václavu Vilémovi Pelhřimovi z Třanovic. Roku 1723 držel ves Karel Bedřich Křídlovský z Křídlovic (i Horní Soběšovice a Horní Domaslavice), který prodal statek 1726 Evě Zuzaně Ozorovské a ta opět za 2 800 tolarů Janu Filipovi sv. p. ze Saint Genois. Roku 1739 seděl tu Ignác Spens z Boden ze starého skotského rodu, 1766 Karel Křídlovský z Křídlovic a mnozí jiní. Někdy v druhé polovině 18. století tady Křidlovští postavili dvůr s nevelkým klasicistním zámkem s polovalbovou mansardovou střechou. V 19. století jej vlastnila rodina Kasperlíkova, Josef Grus, Bernard Primus, Jan Chadraba. V roce 1914 koupila velkostatek Pozemková banka v Moravské Ostravě, 1920 Michal a Marie Kurowští a Jan a Kateřina Rabinovi. Po roce 1945 zestátněn, využíván Jednotným zemědělským družstvem, 1956 zatopen Žermanickou přehradou.
Saint Genois
Původem francouzský rod, který přišel na Těšínsko, když císařský plukovník Filip Saint Genois koupil v roce 1654 Dolní Domaslavice, Ropici a Suchou. Znak má na červeném štítě modré břevno pošikem a druhé pokosem s 5 růžemi, v horní části štítu starý původní znak (na modrém štítě příčné bílé břevno, v každém ze tří polí tři bílé koule vedle sebe), klenot orlí křídla s lilií na stonku uprostřed.
Hornosoběšovský zámek
Po Jremiáši Sobišovském z Šinovic statek Horní Soběšovice vlastnila roku 1615 Anna Czirochowna z Pontenova, 1626 Kašpar Rapiš, 1636 – 1641 Volf Jiří Rapiš, 1668 Alžběta Pilarová z Pilhu, rozená Rapišová. Jiří Tluk z Tošanovic prodal 1703 Horní Soběšovice Karlu Leopoldovi Beessovi z Chrostiny, načež 1722 seděl tu Bedřich Křídlovský z Křídlovic, jehož manželkou byla Helena sv. paní ze Saint Genois, a 1766 Leopold Schick von Lenz. Karel Křídlovský jej prodal roku 1790 těšínskému obchodníku Josefu Skulinovi, který zde v letech 1790 – 1794 vybudoval menší zámeček, jednopatrovou klasicistní budovu s valbovou střechou. Roku 1828 jej získal Bernard Primus, jenž Horní a Dolní Soběšovice spojil, v roce 1881 od jeho nástupců hornosoběšovský statek koupil Josef Chadraba a po něm ho vlastnil syn Václav Chadraba. Jeho majetek nakonec dostal správce (adjunkt) statku Václav Vaníček (ženatý s Gertrudou Štěrbovou, vdovou, roz. Slaninovou), protože již nebylo jiných dědiců. V roce 1948 byl zámek a statek zestátněn a umístěno v něm Jednotné zemědělské družstvo. 1956 zatopen Žermanickou přehradou.
Křídlovský z Křídlovic
Často Skřídlovský ze Skřídlovic, starobylý rod pocházející z Křídlovic 10 km severozápadně od Lublimic, 6 km východně od Dobroděně. Znak má na štítě a jako klenot vzepjatého kozla.
V soběšovské kronice Alfonze Halfara rektora se dočteme, že bratři Václav a Jan Chadrabové se přistěhovali z Kralup v roce 1873. Rozdělili si panství tak, že Václav podržel Horní Soběšovice a Jan Dolní. Velkostatek koupili od statkáře Primuse zpolovice na dluh. O koupi Šobišovského panství se zajímala také obec za burmistra Vitazka. Počítali, že pozemky rozparcelují, lesy a staleté duby vykácejí, prodají a na zbytku že bude hospodařit obec. Jenže obecní tatíci byli jedni pro a druzí proti. A zatímco se dohadovali, Chadrabové je předešli. Ti pole sice nerozparcelovali, ale lesy vykáceli, duby rozprodali, a tak spláceli dluh. Václav Chadraba sloužil u rakouské armády jako důstojník, na statku hospodařila jeho mladá žena se správcem. Ve chlévech jim stálo 30 dojnic, 10 jalovic, 20 vepřů, 2 páry koní, 5 párů volů a plno drůbeže.
Ku panství hornošobišovkému patřil zámek, lihovar (anebo pivovar v době držení Křídlovskými a Josefem Skulinou), stáje a stodoly, pro deputátníky bylo pět domků, většinou dřevěných. Celková výměra zemědělské půdy a lesa činila 175 hektarů. Kolem polních cest a mezí vysázeli Chadrabové švestkové aleje, z jejichž úrody pálili slivovici, přes zimu pálili líh z brambor. Dřívější majitelé se také zabývali chovem ovcí na slinitém kopci Husarůvce, stála tam snad ještě začátkem 20. století dřevěná budova pro ovčáře zvaná ovčárna. Za největšího rozmachu salašnictví v druhé polovině 18. století se v Těšínských Beskydech chovalo asi na padesáti salaších na 20 – 30 tisíců ovcí a koz.
Na Kamenci blízko řeky stála dvorská sýpka, kterou roku 1880 odplavila velká povodeň. Chadrabové museli svou sklizeň z východní strany převážet přes řeku. Přes řeku nebylo mostu, proto usilovali, aby jim ho postavila obec. Poplatníci se bouřili, páni ale měli právo a most se v roce 1905 stavěl i přes protesty. Chadrabové vlastnili a pronajímali hostinec na Kamenci, naposled známý jako Vachtářova hospoda.
Statek hornošobišovský měl dva malé rybníčky, jeden nad dvorem, ze kterého se napájel v letním období dobytek a při mlácení se z něho brala voda na páru. Druhý rybník byl pod lihovarem, tím se proháněly husy a kačeny a máčely se v něm dřevěné vodovodní roury, aby nepraskaly. Do zámku a lihovaru tekla voda dřevěným potrubím z potoka Řunsníka.
Kommentar