Übersetzung Teschechisch -> Deutsch

[Zeus]

Übersetzung zu Křídlovský z Křídlovic

Krzidlowsky von Krzidlowitz (Křídlovice)

Oft Skrzidlowský von Skrzidlowitz (Skřídlovice), altes (Adels-)Geschlecht aus Skrzidlowitz, 10 km nordwestlich von Lublinitz / Lubliniec und 6 km östlich von Guttentag / Dobrodzień, stammend. Das Wappen hat auf dem Schild (?) und als Kleinod eine aufgerichtete Ziege.

Erläuterungen zu Namen und Herkunftsort:
Skrzidlowitz, „Windmühlenplatz“ nach Heinrich Adam, Ortsnamen in Schlesien, 1888 Breslau; „Flügeldorf“ von 1936 bis 1945 http://pl.wikipedia.org/wiki/Skrzyd%C5%82owice

Skrzydłowice liegt in der Woiwodschaft Schlesien nahe Lubliniec und Dobrodzień. http://www.google.de/imgres?imgurl=h...9QEwAg&dur=370

Krzydlowsky, alte schlesische Adelsfamilie, http://www.rathay-biographien.de/per...blacha_von.htm, http://www.rathay-biographien.de/per...blacha_von.htm,
http://books.google.de/books?id=dJ8w...lowsky&f=false, S. 33
http://books.google.de/books?id=xjKb...lowsky&f=false, S. 188, 189, 755

[Zeus]

Übersetzung zu: V soběšovské kronice …

In der Schöbischowitzer Chronik des Direktors Alfons Halfar lesen wir, dass die Brüder Wenzel und Jan Chadraba 1873 aus Kralup (Kralupy) zugezogen sind. Sie teilten sich die Herrschaft so, dass Wenzel Ober Schöbischowitz besaß und Jan Nieder Schöbischowitz. Sie kauften das Gut vom Gutsbesitzer Primus zur Hälfte auf Kredit. Die Gemeinde interessierte sich unter Bürgermeister Vitazek auch für den Kauf der Schöbischowitzer Herrschaft. Man beabsichtigte, die Grundstücke zu teilen, Wälder und hundertjährige Eichen zu fällen und zu verkaufen und auf dem Rest (nach den Verkäufen verbleibendem Land) sollte die Gemeinde wirtschaften. Nur waren unter den Gemeindevätern einige dafür und andere dagegen. Und während sie sich stritten, kamen ihnen die Chadrabas zuvor. Sie teilten zwar keine Felder, doch fällten sie die Wälder, verkauften die Eichen und bezahlten so die Schulden. Wenzel Chadabra diente in der österreichischen Armee als Offizier, auf dem Gut wirtschaftete seine junge Frau mit dem Verwalter. Sie hatten in der Scheune 30 Milchkühe, 10 Kälber, 20 Schweine, zwei Paar Pferde, fünf Paar Ochsen und viel Geflügel.

[Zeus]

Übersetzung zu: Ku panství hornošobišovkému…

Zur Ober Schöbischowitzer Herrschaft gehörten ein Schloss, eine Brennerei (oder eine Brauerei unter der Familie Krzidlowsky und unter Josef Skulin), Ställe und Scheunen, 5 Häuser für Lohnarbeiter [zum Teil mit Naturalien entlohnt], meistens aus Holz. Das gesamte Ausmaß von landwirtschaftlicher Fläche und Wald belief sich auf 175 Hektar. Entlang der Feldwege und dazwischen pflanzten die Chadrabas Alleen mit Pflaumenbäumen, aus deren Früchten sie Slivovice [Pflaumenschnaps] brannten, im Winter brannten sie Sprit aus Kartoffeln. Die früheren Eigentümer züchteten auch Schafe auf dem Husarenhügel [Berg aus Mergelgestein - bestehend aus Ton, Schluff und Kalk, evtl. Sand und Kies], es stand dort wohl noch Anfang des 20. Jahrhunderts ein Holzgebäude für Schäfer genannt Schäferhütte. In der Blütezeit des Hirtenwesens züchtete man in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts in den Teschener Beskiden auf ungefähr 50 Hirtenhütten [Sennereien / Almhütten] 20.000 bis 30.000 Schafe und Ziegen.

-Erläuterungen in eckigen Klammern kursiv-

[Zeus]

Übersetzung zu: Na Kamenci blízko řeky…

Am Kamenec [eigentlich Alaun = ein Salz/als Eigenname nicht übersetzbar] nahe dem Fluss stand der Gutsgetreidespeicher, den 1880 ein Hochwasser wegspülte. Die Chadrabas mussten ihre Ernte von der Ostseite über den Fluss transportieren. Es gab keine Brücke über den Fluss, weshalb sie sich darum bemühten, dass ihnen die Gemeinde die Brücke erbaue. Die Steuerzahler protestierten, die Herren hatten jedoch das Recht [auf ihrer Seite] und die Brücke wurde 1905 auch trotz des Protestes erbaut. Die Chadrabas besaßen und verpachteten ein Gasthaus am Kamenec, zuletzt bekannt als Gasthaus der Familie Vachtář. [auch auf den Fotos unter dem Link http://www.nalucine.cz/nlcn/f-fo2/f-079.htm, wurde abgerissen]


-Erläuterungen in Klammern kursiv-

[Zeus]

Übersetzung zu: Statek hornošobišovský měl…

Die Ober Schöbischowitzer Herrschaft besaß zwei kleine Fischteiche, einen oberhalb des Herrschaftshofs, an dem in der Sommerzeit das Vieh getränkt und beim Dreschen Wasser für den Dampf [?] entnommen wurde. Der andere Teich befand sich unterhalb der Brennerei, darin tummelten sich Gänse und Enten und es wurden in ihm hölzerne Wasserrohre eingeweicht, damit diese nicht platzten. Zum Schloss und zur Brennerei floss Wasser durch Holzrohre aus dem Řunsník-Bach [Eigenname, Bach nicht mehr auf der Karte zu finden].

-Erläuterungen in Klammern kursiv-


Hallo Forscher_Wien,
ich bin dann fertig mit den Texten aus deinem ersten Beitrag in diesem Thema. Es ist Zeit für weitere ausgewählte Texte aus der Quelle Lucina, die sehr umfangreich zu sein scheint, evtl. in einem neuen Thema.
Grüße von Zeus

[forscher_wien]

Hallo Zeus,

bitte entschuldige, dass ich nicht früher melden konnte, ich bin schwer begeistert von deiner Leistung und habe alles penibel genau dokumentiert. Bin ich froh, dass ich endlich etwasüber die Geschichte des Orts meiner Vorfahren in Erfahrung bringen kann!

Ich bin dir äußerst dankbar für deine tolle Leistung!!!

Solltest du einmal Zeit haben, würde ich mich sehr freuen wenn du mir auch den Text von Pitrov übersetzen könntest.

Pitrov
Dvůr Pitrov prodal v roce 1580 Kašpar Šobišovský z Šínovic za 600 zl. Petru Čevlejovi z Pruskova a jeho manželce Voršile Zemecké ze Zemetic. V roce 1725 činil na Pitrově u Soběšovic poslední vůli Karel Václav Bříškovský z Břízek, podle níž poroučel vše svým dvěma synům Karlu Václavovi a Adamu Václavovi Bříškovskému z Břízek, jeho dvě dcery byly v té době již provdány. Adama Bříškovského z Břízek připomínal v původním soběšovském kostele obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1760 nápisem „Sv. Jane...modli se za svého sluhu Adama Brziskowskeho z Brzizek rozeným, a z Pitrowa pocházejícím“ s připojeným znakem půlměsíce (neznámo proč). Obraz Nanebevstoupení Panny Marie byl opatřen textem „...i od pana Waclawa Brzyszkowskiego de Brzyszek, dědičného pána na Pitrově“. Z roku 1722 pocházející zvon nesl jméno dárce Václava Bříškovského z Břízek, dědičného pána na Pitrově. Adam Waclaw Brziskowski (Adam Waczlaw Brzisskowsky z Brzissek) měl v letech 1732 – 1742 větší část Dolních Soběšovic. Jeho manželkou byla Helena Františka Lhotská ze Lhoty. V roce 1733 prodal Pitrov. V roce 1738 koupil Pitrov baron Ignác Spens z Boden a roku 1766 tu seděl Ignác Daniel Spens z Boden. Kolem roku 1770 koupil statek Jiří de Kolonich, pak svobodníci Josef Jung a Josef Skulina. 1806 náležel Anně Jungové. Díl Pitrova se na sklonku 18. století nazýval Krosov.

--------------------

Es ist noch weiterer Text angeführt, doch weiß ich nicht ob das noch was mit Sobesovice zu tun hat oder nicht mehr, könntest du mir ganz grob bitte sagen worum es in diesen Texten in etwa geht.

Znaky obcí
Otisk soběšovského oválného pečetidla z elaborátu karolinského katastru z roku 1723 obsahuje obraz pluhu se dvěma koly, nad kterým jsou oblaka a hvězda rozdělující nahoře legendu. Nad pluhem je umístěn letopočet 1723. Německý opis PETSCHATT DER GEMEINDE IN OBERSCHEBISSOWITZ je lemován linkou a perlovcem.

Pečetítko Dolních Soběšovic z roku 1820 je kulaté, ve spodní části má pečetní pole členitou arabesku, nad kterou je položen obilný snop. Nad snopem se vznáší ptáček držící v zobáku klas. Český opis mezi perlovci zní OBEC.Dulni.Schobischowitze. Na českém razítku obecního úřadu z konce roku 1918 byla slezská orlice.
Dnešní znak Soběšovic (není použit na úředním obecním razítku) tvoří v zeleném štítě stříbrná vlnovka se třemi vlnkami ohraničená černou linkou, před ní jsou tři svázané zlaté obilné klasy a nad nimi letící stříbrná holubice, která v zobáčku nese další zlatý klas.
Pitrov jako středisko drobného statku počátkem 18. století ještě neměl svůj vlastní typář a elaborát karolinského katastru musel fojt zpečetit osobním pečetítkem. V josefském katastru měl již oválné pečetidlo: v zevně lemovaném poli dvě dole zkřížené ratolesti, mezi nimiž byla umístěna písmena DP, nepochybně znamenající německý název obce Dorf Pitrau. Roku 1820 byl v kulatém pečetním poli zobrazen jehličnatý strom. Od roku 1850 je Pitrov součástí Soběšovic.



Kutací sobišovské právo
Ze soběšovské kroniky Alfonze Halfara rektora
Uhelný průmysl se v ostravském a karvinském revíru slibně rozvíjel, uhlobaroni si po okolí zajišťovali zásoby uhlí. Tato horečka zapůsobila i na majitele dvoru ze Soběšovic, který si zajistil na svých pozemcích a oplácel kutací právo. Počítal, že své pozemky lepší zpeněží. Aby se přesvědčil, zdali uhlí na katastru obce je, najal si čtyři dělníky, kteří začali pokusnou šachtici nad svahem nad Šebestíkem kopat (asi roku 1875). Vykopaný kámen a vodu naváželi do rokliny. Aby Chadraba dělníky popohnal, slíbil jim, že jak přijdou na uhlí, že jim vykulí bečulku palarňuvky. Dělníkům ale brzdila práci voda. Vedoucí dělníků Šebestík, který byl vždy veselé mysli, přišel na nápad:
„Rano, jak šel do roboty, to vžun babě ze šopy koš uhla. Jak vytohli vode, zrobili na dně šachtice duče, uhli z koše tam vysuli a přikryli go kamynim a jednego rychlego posla poslali z befelim do zumku, že už přišli na uhli. Hadraba nakozol zapřungať vuz, do něgo dali bečulke s kvitym a jehali s panym ku šachtici. Hadraba od radosti sfarol do šachtice, aby to uhli uviděl. Haviře pozbirali po vrchu kamyň a začli uhli kopať a suť do kbela. Hadraba od radosti, že přišli na uhli, kozol vyfarat na vrch, až se popijum a potym až uhli fědrujum, a un pojehol do dvora zdělit manželce radostnum sprave. Chlopi, jak se dobře popili, uhli ze gbelym na vrch vytohli a misto do voza se go Šebestik vysypol do koša, aby go mug svoji babě vsuť do šopy.
Hadraba roz se dol napoliť, ale podrugi byl opatrnějši, proto jego robotnici při kopaňu šachtice špekulirovali, jak na pana. Odbirke měli chlopi roz za měsic, Hadraba im platil enem za metry, a vody bylo rano v šachtici, že štvěrť šichty jum mušeli vylivať, a tu Šebestik přišel na novy napad. Jak pan pušťol šnure při měřiňu metru do šachtice, to Šebestik te šnury nastočol tři metry do vody. Tři metry šachtice přibylo, ale vykopane něbylo. A roz jim na tyn švincel Hadraba přišel. Jak měřil na vrchu vytohnutum šnure metrym, divo se – te šnury je skoro tři metry mokre. Pravi: Nale, chlopi, jak vy tam poraditě robit v te vodě? Sfarol un do šachty a mušalo se měřiť na novo.
Hadraba se pozvol do zumku hornického inžinira Čižka, ktery Hadrabovi řek: Kdo chce uhli kopat, musi nejprve do šachty nasut zlota, a potym děpro može uhli těžit. A Hadrabove zlota niměli. Robotnici vykopali něcalych třicet metru šachtice, vypravi se, že přišli na uhelny proplastek ve vyši devět coli. Po tomto neuspěchu se dolovani zastavilo.“
O přezdívkách
Pro základní orientaci se hojně užívalo místních označení. Téměř každá obec a její obyvatelé měli přezdívku, které vznikaly a zanikaly s výraznými rysy obyvatel a často byly posměšné. Například Milíkované byli brioře, měli totiž hodně slivek (švestek), z nichž si vařili briju. Z Návsi byli švolkoře, ti prý milovali moučné halušky, švolky. V Hrádku byli vajčoře, vozili vejce na trh do Ostravy, ve Vendryni papučoře, protože v zimě pletli ze slámy papuče atd.
Když bydlelo na vesnici více lidí s týmž jménem, bylo zvykem dát jim pro rozlišení další jméno. V Soběšovicích třeba bydlelo pět Kičmerů. Tomu nejbohatšímu přidali dvě jména: Kičmer na roli anebo Rozental. To druhé proto, že se rád zastavil v těšínské krčmě u Žida Rozentala, kterého v opilosti přede všemi vychvaloval. Druhý Kičmer získal jméno Ťumpuška, protože si koupil chaloupku od Ťumpy, a protože byl tento Kičmer malý, dali mu jméno Ťumpuška. Třetí Kičmer dostal jméno Smrtonoš, protože byl chudý (hubený) jako smrt – kterou ale žáden ještě neviděl. Čtvrtý Kičmer měl jméno boží muka, neboť vedle jeho stavení stála boží muka.
Těžba železné rudy
V 19. století se těžil vápenec a železná ruda v místech těšinitového lomu nedaleko hráze Žermanické nádrže. Po dávných rudařích zůstaly kopcovité navozeniny také na Krosově, ve Vrbově a Fojtíku. Rudu odváželi sedláci ponejvíce do Bašky. Podle starých pamětníků dolování v kraji zaniklo s výstavbou železnice, po níž z ciziny přijížděly vagóny s kvalitnější surovinou. V Dolních Domaslavicích se dolovala nízkoprocentní železná ruda ve farské oboře nad farou a školou, kde prý i dělníci byli zasypáni. Po tomto dolování byly dobře patrné kopečky poblíž bývalé měšťanské školy a Herecových. V roce 1948 odtud Jan Štěpán Zaškolný odebral vzorek zeminy a hrubou analýzou zjistil 3,5 % Fe. V ložiscích tzv. chudých rud na Frýdecku a Těšínsku se uvádí 16 – 22% Fe.
Roku 1847 byla dokončena první kolej Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do Bohumína – nejstarší dráha s parní trakcí v rakouské monarchii. V letech 1869 – 1873 byl spojen Bohumín, Těšín a Jablunkov s Košicemi, v roce (1883 –) 1888 vedla magistrála z Bílska přes Těšín a Frýdek do Kojetína, v roce 1871 trať z Moravské Ostravy do Frýdlantu nad Ostravicí (1908/1932 až do Bílé).

[forscher_wien]

Wurde vom Forum darauf hingewiesen, dass dieser Beitrag noch als ungelöst im Forum ist.

Wäre bitte jemand so nett und könnte mir folgenden Text übersetzen?

Pitrov
Dvůr Pitrov prodal v roce 1580 Kašpar Šobišovský z Šínovic za 600 zl. Petru Čevlejovi z Pruskova a jeho manželce Voršile Zemecké ze Zemetic. V roce 1725 činil na Pitrově u Soběšovic poslední vůli Karel Václav Bříškovský z Břízek, podle níž poroučel vše svým dvěma synům Karlu Václavovi a Adamu Václavovi Bříškovskému z Břízek, jeho dvě dcery byly v té době již provdány. Adama Bříškovského z Břízek připomínal v původním soběšovském kostele obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1760 nápisem „Sv. Jane...modli se za svého sluhu Adama Brziskowskeho z Brzizek rozeným, a z Pitrowa pocházejícím“ s připojeným znakem půlměsíce (neznámo proč). Obraz Nanebevstoupení Panny Marie byl opatřen textem „...i od pana Waclawa Brzyszkowskiego de Brzyszek, dědičného pána na Pitrově“. Z roku 1722 pocházející zvon nesl jméno dárce Václava Bříškovského z Břízek, dědičného pána na Pitrově. Adam Waclaw Brziskowski (Adam Waczlaw Brzisskowsky z Brzissek) měl v letech 1732 – 1742 větší část Dolních Soběšovic. Jeho manželkou byla Helena Františka Lhotská ze Lhoty. V roce 1733 prodal Pitrov. V roce 1738 koupil Pitrov baron Ignác Spens z Boden a roku 1766 tu seděl Ignác Daniel Spens z Boden. Kolem roku 1770 koupil statek Jiří de Kolonich, pak svobodníci Josef Jung a Josef Skulina. 1806 náležel Anně Jungové. Díl Pitrova se na sklonku 18. století nazýval Krosov.